Kapitola 4

Trojhelnky
Nemyslel jsem si, e tak pkn vyuijete objevu sleny Leavittov tkajcho se vztahu mezi periodou a absolutn jasnost. Henry Norris Russell v dopise Ejnaru Hertzsprungovi1

Dejme si prst nkolik centimetr od nosu a stdav mrkejme levm a pravm okem. Prst bude rychle mnit svoji pozici; m dl prst od oblieje dme, tm men bude pi mrknut zmna jeho polohy. Okenn rm na stn se pi mrknut posouv jet mn a telefonn sloup na konci ulice skoro vbec. Vzdlenost mezi oima astronomov azemmii ji nazvaj zkladnou je pli mal. Smysly meme vnmat hloubku svta tsn kolem ns, ale m se dvme dl, tm plo se svt zd. Vzdlen hory by mohly bt klidn vyezny z papru. Mozek, vybaven prodou k registraci tohoto efektu (pipomeme si jeho nzev: paralaxa), provd jakousi neurologickou trigonometrii. Dv oi a pedmt ped nimi tvo trojhelnk a my neuvdomle vypotvme vzdlenost od jeho zkladny (pepony) k vrcholu. Ani si to uvdomujeme, provdme tedy triangulaci vymovn. Te vstate a pejdte od jedn strany okennho rmu ke druh, vzdlen kolem metru. Rozmr na zkladny se zvtil a zd se nm, e telefonn sloup se oproti budov stojc za nm posunul. Tento jev funguje stejn, jako kdybychom mli hodn irokou hlavu a kad oko po obou stranch okna by hledlo ze dvou rznch hl. Zmme odstup mezi dvma pozorovacmi body peponu imaginrnho trojhelnku ahly tvoen kadou stranou okna a sloupem. Meme to provst pomoc zemmiskho teodolitu (pedstavujme si
53

jej njak jako hlomr). Pouze s tmito informacemi a trochou stedokolsk trigonometrie te umme vypotat vku trojhelnku vzdlenost k telefonnmu sloupu. Vlastn vpoet ns nemus zajmat, dleit je pro ns pouze to, e vlastnosti trojhelnk mohou bt definovny pouhmi temi informacemi dvma hly a jednou stranou nebo jednm hlem a dvma stranami. Veker ostatn rozmry jsou u tmito hodnotami ureny. Se ir zkladnou s oima na kad stran ulice bychom mohli mit, jak je daleko budova. A pi jet vtm odstupu o se nm dokonce bude zdt, e se posouvaj ihory na horizontu. Djiny astronomickho men, kter pedchzely objevu Henrietty Leavittov, lze shrnout do pbhu, v nm se lid uili mit vt a vt trojhelnky, aby si mohli prohlet stle vzdlenj msta oblohy.2 Vyleme dva pozorovatele na rzn msta na zemskm povrchu a, budou-li od sebe dostaten vzdleni, kad znich uvid Msc v trochu jin pozici vi pozad s hvzdami. Nechme pozorovatele v jednu chvli (mus mt tedy spolu njak sezen hodiny) zmit oba hly, a pokud znme dlku zkladny, tj. vzdlenost mezi obma pozorovateli, meme vzpt provst triangulaci. Variantu tto metody pouil eck astronom Hipparchos ve 2. stolet p. n. l. Hodinami, kter umonily provst pozorovn ve stejnou dobu, se stalo zatmn Slunce. Zatmco na Helespontu, in v severozpadnm Turecku pobl msta Trje, se Slunce zcela ztratilo (pln zatmn), zatmn Slunce v Alexandrii bylo zhruba typtinov. Pokud bychom mohli zastavit as a peskakovat sem a tam mezi tmito zhlediska pozorovn vhodnmi msty, zdlo by se, e se Msc posouv o vzdlenost rovnou jedn ptin rozmru solrnho disku. Slunce zaujm asi pl stupn oblouku kulat msy oblohy a in paralaxu Msce jednu desetinu stupn.
54

Msc Zem

Obr. Obr. 8: Paralaxa Msce

Kdyby Hipparchos znal vzdlenost mezi Trjou a Alexandri rozmr zkladny ml by odpov. Msto toho pouil sloitj uspodn trojhelnk a byl pak schopen vypotat, e vzdlenost Msce mus bt ticetkrt vt, ne je prmr Zem. Tento pomr spotal sprvn. Zmen prmr na planety je necelch 13 000 kilometr. Pouitm tto hodnoty by Hipparchova metoda umstila Msc do vzdlenosti zhruba 383 000 km. O dva tisce let pozdji se lid nauili provdt men metodou odrazu radarovho signlu od Msce a menm doby odezvy. A u jde o vysplou techniku nebo starou metodu, hodnota vychz piblin stejn. Peskome stedovkou dobu temna ovldanou Ptolemaiovou brilantn mylnou kosmologi, se vemi nebesy kroucmi kolem na planety jako horsk drha v zbavnm parku; dal velk skok se dostavil a v 16. stolet. Kopernk postavil Slunce do stedu slunen soustavy, pak Kepler vylepil model zplotnm Kopernkovch kruhovch obnch drah planet na eliptick a ukzal, jak musej bt uspodny. Jeden z Keplerovch zkon se t zvltnmu zjmu kadho mie vesmru: m dle je planeta od Slunce, tm dle trv jej cel obh. Z dlky jednoho maranskho roku
55

lze odvodit, e Mars le asi jedenaplnsobn dl od Slunce ne Zem. Stejn vpoet by se mohl provst pro Merkur, Venui, Jupiter, Saturn... Znme-li jednou vechny pomry, meme pout paralaxu a pouze urit jednu ze vzdlenost. Ostatn by z toho vyplynuly automaticky. Vymyslet se to ale dalo snze ne provst. Men malch posun Msce pozorovanho ze dvou bod na Zemi bylo dost sloit. Dokonce i pro nejbli planety byla paralaxa tak mal, e i ta nejmen chyba v uren hlu nebo dlky zkladny zpsobila, e vpoet selhal. To ale astronomy od pokus trvale neodradilo. V roce 1672 pozorovatel, kte pouili pracn sezench kyvadlovch hodin umstnch v Pai a v jihoamerickm Cayenne zjistili, e se poloha Marsu posouv o hel pouhch 25 sekund. Pijetm uiten fikce, podle kter se nebe skld zkulov klenby, astronomov rozdluj oblouk od horizontu k horizontu na 180 stup, polovinu kruhu. Kad stupe se dl na 60 jednotek zvanch minuty; minuta se me dl rozdlovat na 60 sekund. Dvacet pt hlovch sekund je 1/144 stupn, tedy mimodn mal kousek oblohy. Vzdlenost Marsu vypotan z tohoto na nahodil okolnosti tak citlivho men vyla tm pesn, ale pesnost to byla spe nhodn. V takovch mench bylo pli mnoho neuritost a nejistot. Mohlo se pouze stt, e jednotliv chyby se navzjem piblin vyruily a irou tstnou se dolo k docela dobrmu vsledku. Ne se men zaala provdt jinm zpsobem, muselo uplynout dalch sto let.3

2 Venue, nejbli planeta, se dostv mezi Zemi a Slunce dvakrt za stolet, piem tento jev nastv vdy s rozdlem pouhch nkolika rok.4 Vsledkem je jaksi zatmn Slun56

ce; na rozdl od normlnho zatmn je ovem Venue tak vzdlen, e se projevuje jen jako mal puntk. Takov udlosti by si neviml nikdo, kdo by ji zmrn nesledoval. Kdy pozorovatel ve vzdlench mstech m as, jak dlouho trv planet dostat se pes slunen kotou, mohou porovnat rozdln hodnoty a provst triangulaci. Vsledkem je vzdlenost Venue a dosazenm tto hodnoty do Keplerovch rovnic dostaneme tak vzdlenosti vech planet od Slunce. Velk britsk astronom Edmond Halley anci pozorovat tento vzcn jev zvan pechod Venue neml. il nevhodn v obdob prv mezi dvma dvojicemi pechod jedna dvojice se uskutenila v letech 1631 a 1639 a dal byla pedpovzena na lta 1761 a 1769. Halley proto alespo pt generaci astronom vyzval, aby se rozptlili po svt a zmili paralaxu Venue. Pozdj astronomov se jeho vzvou dili a vyrazili na Sibi, do Hudsonova zlivu, na poloostrov Baja California, do Indie, na mys Dobr nadje i na Tahiti. Nkter vzkumn vpravy ztroskotaly a nkter data byla podezel vzhledem k obtm s pesnm urenm asu, kdy Venue, planeta zachumlan v hustch chemickch mranech, a tedy smlhavmi okraji, vlastn vstoupila do slunenho kotoue. Ale s oima rozsetma po cel Zemi pozorovatelen bylo celkem 150 astronomov pece jen shromdili dostatek pouitelnch daj pro zmen cel cesty Venue. Pot provedli dal krok vpot a podle Keplera odvodili, e vzdlenost Zem od Slunce je 147 milion kilometr, co znamen odchylku jen 3 miliony od hodnoty, kterou se dnes dti u ve kole. Pokraovat tmto zpsobem dl bylo ovem tk. Provdn triangulac dosahovalo svch hranic. I s pomyslnm trojhelnkem, jeho pepona by odpovdala cel Zemi, by byla paralaxa nejblich planet st miteln. A jak by pak lovk mohl doufat, e zm vzdlenost hvzd?
57

Astronomov provedli pr hrubch odhad. Pedpokldme-li, e vechny hvzdy produkuj stejn mnostv svtla tedy jsou shodn, pokud jde o jejich vlastn jasnost, meme usoudit, o mn jasn se zd ze Zem napklad Sirius v porovnn s na mateskou hvzdou, Sluncem. Pak s pomoc zkona o poklesu jasnosti s druhou mocninou vzdlenosti (to, co je dvakrt tak daleko, svt pouze tvrtinovou jasnost) lze odhadnout vzdlenost. Tyto hrub vpoty ukzaly, e dokonce i ty nejjasnj hvzdy mus bt dov stotiscinsobn vzdlenj ne Slunce, tedy daleko za monostmi zemsk paralaxy. Ani mezi opanmi konci zemkoule nebudeme schopni detekovat ten nejmen posun. Zdlo se, e men hvzdnch vzdlenost bude vyadovat oputn zemskho povrchu, tedy pozorovn pozice hvzdy ze Zem a z bodu vzdlenho miliony kilometr. Ale mohli bychom tak zstat na Zemi a nechat se dopravit mezi nejvzdlenj msta jej obn drhy. Tahle mylenka znamenala dal pokrok. Polomr tto velk elipsy vzdlenost ze Zem ke Slunci je s jistou pesnost znm. Take pouze zdvojnsobme tuto hodnotu: pozeman se kadch est msc dv na oblohu z mst vzdlench od sebe 300 milion kilometr. Kdy narsujeme trojhelnk se zkladnou tto velikosti, meme konen mit paralaxu sousednch hvzd. Galileo navrhoval, jak by se takov experiment mohl provst. Obloha je pln dvojhvzd, z nich nkter jsou pravdpodobn optickou iluz: nikde ve vesmru nejsou tak blzko sebe, pouze jsou nhodn v ad za sebou dky hlu, pod kterm je vidme. Je-li k nm skuten jedna z hvzd mnohem bl ne ta druh, paralaxa zpsob, e se nejprve zdaj bt v jedn lince, ale pak, kdy se Zem pooto kolem Slunce, se ob oddl. (Pipomeme si dva telefonn sloupy, jeden za druhm, kter zdlky vidme v jedn pmce, ale rozbhaj se, kdy je mjme a jedeme mezi nimi.)
58

Zem Slunce

o est msc pozdji

Obr. Obr. 9: Paralaxa pi vyuit prmru obn drhy Zem jako zkladny trojhelnku

Uskutenit takov men lo ale a koncem destch let 18. stolet, kdy byly k dispozici dostaten pesn pstroje. Astronom William Herschel zkonstruoval 6 metr dlouh dalekohled se zrcadlem v prmru 48 cm. Kdy ani to nestailo, sestrojil nov dalekohled dlouh 12 metr se zrcadlem o prmru 1,2 metru. To u bylo dost velk zazen, jeho hmotnost doshla jedn tuny. Se svou sestrou Carolinou, kter byla souasn jeho spolupracovnic, objevil Herschel Uran a kolem dvou tisc hvzdokup a mlhovin (co, jak si troufl prohlsit, nebyla mal nedalek mrana plyn, nbr galaxie natolik vzdlen, e jednotliv hvzdy spolu splvaly). Nalezl tak stovky dvojhvzd, kter Galileo navrhoval pout pro men vzdlenost. Projekt se vak nakonec nepodail. Statistick pehled ukzal, e ve skutenosti je velmi vzcn najt takov uspodn dvou hvzd, kter by imitovaly dvojhvzdu. Vtina
59

dvojhvzd jsou skuten dvojhvzdy, tedy hvzdy v nedalek vzjemn vzdlenosti obhajc jedna druhou jsou proto pli blzko na to, aby vykzaly njakou paralaxu. Vk hvzdn triangulace tak piel a pro dal generaci astronom. Herschelv syn John (ten, jeho jsme slyeli bsnit o Magellanovch mranech) zaloil observato na mysu Dobr nadje v blzkosti jinho africkho vbku. Astronomov z tto observatoe urili, e hvzda Alfa Centauri zmn polohu kadch est msc o mn ne jednu hlovou sekundu tedy 1/10 000 jedinho stupn, sice neekan malou hodnotu, ale u postaujc pro uit trigonometrie. Vpoet vky tohoto mimodn zkho trojhelnku vedl k zvru, e hvzda je vzdlen 40 bilion km je tak daleko, e svtlu trv vce ne tyi roky, ne tuto vzdlenost uraz. A Alfa Centauri pitom byla hned po Slunci na nejbli hvzdou... Piblin ve stejn dob byli meni tak dal soused, Vega a hvzda jmnem 61 Cygni. O nco pozdji pily na adu Sirius a Procyon (v souhvzd Malho psa). Vechny byly vzdleny nkolik svtelnch let. O vesmru se tehdy zaalo pedpokldat, e m rozmr dov miliardy svtelnch let. Do prvnch let 20. stolet, kdy Henrietta Swan Leavittov pila na Observatory Hill, byla provedena triangulace tm stovky dalch hvzd. Ale vtina hvzd vbec dnou paralaxu nevykazovala, ani kdy byl pouit trojhelnk s mimodn dlouhou zkladnou. Z toho vyplvalo, e tyto hvzdy jsou nepedstaviteln a, jak se tehdy zdlo, nemiteln vzdleny.

3 Kdyby byla jedin z blikajcch hvzd sleny Leavittov vdosahu monost pozemsk triangulace, astronomov by bvali mohli peskoit bariru paralaxy a zat mit vzdlenosti i v hlubokm vesmru. Pipomeme si, e podle vzta60

hu, kter Henrietta objevila, maj dv z jejch promnnch hvzd pulzujc stejnou rychlost stejnou vlastn jasnost. Jestlie jedna svt pouze setinovou jasnost t druh, vme (podle zkona o pevrcen druh mocnin), e je desetkrt vzdlenj. Kdybychom mohli pout paralaxy na stanoven vzdlenosti jedin nejbli promnn cefeidy, mohli bychom tak odvodit vzdlenosti ostatnch. Porovnvnm promnnch cefeid rozdlnch rytm a intenzit bychom mohli vesmrem pmo peskakovat. Proda ovem nen tak laskav. Nejbli znm cefeida, Polrka, je pli vzdlen, ne aby vykzala jakkoliv posun v poloze dokonce i v ppad, e by byla pozorovna z opanch konc obn drhy Zem. Podle modernch vpot se nachz njakch 400 svtelnch let daleko. Paralaxa by ns dostala jen do zlomku takov vzdlenosti. Acefeidy, pro kter plat zkon objeven slenou Leavittovou, byly jet mnohokrt vzdlenj. To nejlep, co mohl astronom udlat, bylo konstatovat, e jist cefeida se vzhledem k rytmu svho pulzovn nachz v desetin vzdlenosti vi tm, kter pat do Malho Magellanova mrana, zatmco jin je napklad tikrt vzdlenj. Vesmr mohl bt rozdlen na jednotky nazvan SMC (Small Magellanic Cloud, Mal Magellanovo mrano). Ale to si pmo kalo o otzku: A jak daleko v kilometrech nebo svtelnch rocch je pak Mal Magellanovo mrano? Do doby, ne se hvzdy sleny Leavittov mohly zmnit na mtko, musel bt nalezen njak zpsob, jak dostaten zlepit paralaxovou metodu tak, aby doshla k njak blzk cefeid. Znamenalo to uskutenit pozorovn pes jet del zkladnu, ne je prmr obn drhy Zem kolem Slunce. Bylo poteba najt vt a rychlej kosmick tleso. Jakkoliv se to zd nepravdpodobn, jedno takov bylo po ruce: hvzdn lo jmnem Slunce. Kdy byl Galileo pedvoln ped inkvizici a byl pinucen zci se Kopernkova uen, brumlal si, jak se alespo tradu61

je, potichu sv a pece se to. Ml tm samozejm na mysli nai planetu. Mon by byl stejn jako jeho muitel pekvapen, kdyby se dozvdl, e tak Slunce se pohybuje pomalm posunem Mlnou drhou a pitom s sebou un sv planety. Tento pohyb je sotva znateln. Koncem prvnho desetilet 18. stolet Herschel star (William) objevil, e se hvzdy ve smru souhvzd Herkula pohybuj podle zvltnho vzorce: nkolik let se zd, e se ze vzdlenho bodu vjovit rozbhaj, stejn jako to zdnliv in vloky snhu vidn pes eln sklo auta uhnjcho noc. V opanm smru, zptky k souhvzd Holubice, se hvzdy naopak sltaj podobn jako snhov vloky pozorovan ze zadnho okna jedoucho auta. Herschel doel k zvru, e nae slunen soustava jako celek tedy opout souhvzd Holubice a m smrem k Herkulovi. Astronomov od t doby zmili rychlost tto cesty galaxi na necelch 20 kilometr za sekundu, tj. vce ne 48 milion km za rok. Paralaxa z tto drhy zpsobuje, e rzn souhvzd se s asem rozpnaj nebo smruj. Sta ekov se dvali na trochu jinou oblohu ne my dnes. Pro lovka, kter bude mit vzdlenosti ve vesmru abude se pohybovat spolen se Sluncem, se bli hvzdy budou pohybovat rychleji ne ty vzdlenj, zatmco vtina vzdlench hvzd se zdnliv nebude pohybovat vbec. Zaznamenejme si peliv polohu cefeidy a pak ji zmme znovu po letech, a Slunce odvlee Zemi a jej astronomy ve vesmru na nov msto. Spotejme dlku tto obrovsk zkladny a proveme triangulaci. Se stanovenou vzdlenost jedn cefeidy meme zkalibrovat mtko sleny Leavittov a pak zmit vzdlenosti ostatnch promnnch hvzd. Prvn, kdo se o to pokusil, byl dnsk astronom jmnem Ejnar Hertzsprung.5 Vyuil pohybu Slunce k proveden triangulace vzdlenosti k nkterm promnnm hvzdm vMln drze. Pak dal do vztahu rychlost pulzovn a vlast62

n jasnost, provedl extrapolaci a v asopise s nzvem Astronomische Nachrichten (Astronomick zprvy) oznmil, e vzdlenost Malho Magellanova mrana je asi 30 000 svtelnch let.6 Piblin ve stejnou dobu americk astronom Henry Norris Russell pouil jinou metodu a doel k jet vce udivujc vzdlenosti 80 000 svtelnch let. Nemyslel jsem si, e tak pkn vyuijete objevu sleny Leavittov tkajcho se vztahu mezi periodou a absolutn jasnost, napsal pozdji Hertzsprungovi. Je v tom samozejm urit prvek nepesnosti, ale myslm si, e ta hypotza je oprvnn. Cefeidovsk mtko stle jet potebovalo vylepit, ale astronomov konen mli nadji, e pesko za nejbli hvzdy, zhruba nartnou tvar a rozmr galaxie... a toho, co le za n, pokud tam tedy vbec nco je.

4 Henrietta Leavittov sama se k cel zleitosti nedostala. Pickering ji trvale zavaloval jinmi projekty. Nebyl z tch, kdo podporuj teoretizovn; vil tomu, co napsal jeho kolega, e toti nejlep sluba, kterou me uinit pro astronomii, spov v hromadn fakt.7 Zatkem srpna roku 1912, vroce publikovn jejho objevu o cefeidch, zdokumentovala jazykem pochopitelnm pouze astronomovi svj kadodenn stereotyp do ernoervenho zpisnku vzanho v ki:8 8. jna. Dopis od Hertzsprunga, datovan v Mount Wilson 3. jna 1912. Vc metoda transformovn fotografickch magnitud na vizuln pomoc efektivnch vlnovch dlek. Zjiuje, e zmna vbarevnm indexu pi pouit fotograf ickch magnitud dr.Mrcha a harvardskch fotometrickch magnitud o jednu tdu odpovd zmn v efektivn vlnov dlce o 200 angstrmovch jednotek.
63

19. jna. Zkusila jsem naskldat na sebe desky H361, exp. 10m, mezn magnituda 15,6 a H 385, izochromatick, mezn magnituda 14,9. erven hvzdy na tchto dvou deskch vypadaj jako tm stejn jasnosti, bl hvzdy jsou jasnj na H 361. Uren barev bylo velmi jednoduch. 22. jna. Dokoneno prohlen 32 hvzd posloupnosti severn od +75 stup a porovnn s diagramem. Pedala jsem desky slen OReillyov na oznaen. A tak to pokraovalo dal tyi roky, mimo pestvek zdvodu vracejcho se onemocnn, kter nkdy trvaly cel msce. Na jae 1913 nepracovala ti msce, kdy se zotavovala po operaci aludku.9 Na vech tch strnkch denku pouze jednou, 13. ledna 1914, dala najevo rozruen: Uzavena diskuse o pedb. fotoviz. magn. S. p. sekv., co dokonuje H.A.71, 3.!!! Po tolika letech. Peklad jejho zznamu do bn ei: Dokonila, nebo tomu vila, men Severn polrn posloupnosti, tedy devadesti esti hvzd, jejich jasnost urila s takovou odbornost a p, e mohly bt pro zbytek oblohy pouity jako standard. Jet bylo teba provst oven. O ti roky pozdji byla prce konen publikovna v Annals of the Astronomical Observatory of Harvard College (Anly astronomick observatoe Harvardsk univerzity) ve svazku slo 71, na stranch slo 3 a 184. Snad si ona a jej matka doply pi tto pleitosti sklenku ampaskho. Jej refert, pro nezasvcen neodbornky nezivn, byl velkolepou prac kombinujc data z 299 fotografickch desek zskanch tincti rznmi dalekohledy. Kad jasnost musela bt zkostliv peliv zmena a pekontrolovna, bylo teba brt neustle na vdom rozdl mezi pouhmi namenmi a skutenmi hodnotami. A slena Leavittov mila sebepelivji, jej sla nereprezentovala jasnost
64

hvzdy, ale sp intenzitu jejho obrazu na fotografick desce. V dokonalm svt by se tyto dv hodnoty shodovaly. Ve skutenosti m ale kad dalekohled a kad typ fotografick desky sv vlastn charakteristiky reaguj pohotovji na nkter barvy ne na jin. Zobrazen v blzkosti stedu desky byla pesnj ne na okrajch. Henrietta popisovala, jak korigovala rzn zkreslen anepesnosti. Za kadm jejm slem byl etzec vah. Kad hvzda pedstavovala v jistm smyslu projekt sm o sob. Kdy dola ke konci sv prce, vdla, e vsledek nen bezchybn. Je douc, aby standardn stupnice byla prozkoumna rznmi vdci, kte by pouili rozdlnch metod, pipoutla. Ve vsledcch se objev nesrovnalosti.10 Ale se v zdvoilost nabdala budouc kritiky, aby si ponali opatrn. Vsledkm zskanm z jedinho vzkumu, a provdnho s velkou pelivost, bude mon pikldna pli velk vha. Proto tak jemn pipomnala, e jej men byla zvisl na mnoha rznch metodch, na rznch pstrojch i pozorovatelch. Slena Leavittov uzavela svou prci takto: Z hlediska tchto skutenost se zd rozumn, abychom nechali uplynout njak as a aby se posbralo velk mnostv rznho materilu, ne se pijmou definitivn korekce stupnice, kter je zde pedkldna. Takov korekce u hvzd s jasnost mezi destou a estnctou tdou budou pravdpodobn nepatrn. Citeln zmny bude mon teba provst pro hvzdy, kter jsou jasnj a slab, ale tato stupnice je pravdpodobn velmi blzko t sprvn. Byla to prce, na kterou mohla bt pyn. Doktorty se udluj za mnohem mn.

65