Hamlet

Williame Shakespeare
– drama
– tragédie
– vychází ze starodávného skandidávského příběhu Ur-Hamleta

Jazyk: dlouhé filosofické monology (otázka lidské existence)

– hamletův jazyk: když mluví sám za sebe, vážný, když předstírá blázna – dvojsmysly
– vtipné, vážné i cinické (hrobník)
Postavy:
Hamlet: dánský princ, poté co se mu zjevil duch jeho otce, předstírá šílenství, aby
upozornil na vraha svého otce. V podstatě jsou ve hře dva Hamleti „šílený“ Hamlet si
libuje ve slovních hříčkách a „racionální“ Hamlet bažící po pomstě.
Claudius: dánský král, Hamletův strýc, kralovrah, zavraždil svého bratra, tak že mu do
ucha nalil jed. Je si vědom svých hříchů a přesto prosí Boha o odpuštění, ale ve svém nitru
výčitky necítí.
Gertruda: dánská královna, Hamletova matka, kterou Claudius poté co zavraždil Hamletova
otce pojal za manželku, a stal se králem.
Polonius: Nejvyšší komoří, otec Ofélie a Laertese.
Ofélie: Poloniova dcera, milovala Hamleta, poté co ji odmítl, tak zešílela, na rozdíl od Hamleta,
ale skutečně. Posléze nešťastnou náhodou utone.
Horacio: Hamletův přítel.
Děj:
– odehrává se převážně na hradě Elsinor
– Hamletovi se zjeví duch jeho otce, řekne, že byl zabit současným králem (ten si následně vzal jeho
manželku) > H začne hrát pominutého > přijíždějí herci > H je nechá zahrát tragédii na motivy smrti
jeho otce > Claudius odchází > H ví, že je C vinen > H omylem zavraždí Polonia, protože poslouchá
za závěsem a on si myslí, že to je C > C zjišťuje, že je pro něj H nebezpečný, a posílá jej do Anglie
spolu s Rosencrantzem a Guildensternem, bývalími H spolužáky, s tajným dopisem (o kterém však
H nemá ani ponětí), aby zde byl H popraven. H jeho úklady včas odhalí, dopis vymění, za dopis ve
kterém se píše, aby byly popraveni ti, kteří dopis přinesou a Anglický král je skutečně nechá
popravit. H zpět do Dánska kde se stane svědkem Ofeliina pohřbu. Zešílela, protože nemohla
přenést přes srdce otcovu smrt, a posléze nešťastnou náhodou utonula. Oféliin bratr Laertes se
chce, za vraždu svého otce Polonia pomstít. C se spolčí s L a poradí mu, aby Hamleta vyzval na
souboj. Pro jistotu dá Laertovi ostrý meč, který je namočený do jedu zatímco Hamlet záměrně
dostává meč tupý. L se setkává s H už na pohřbu Ofelie. Na závěr dojde k souboji, ve kterém H, s
uzmutým otráveným mečem, zabije Laerta, ale sám je zraněn. Umírá naotravu jedem, stihne však
ještě zabít podlého C, také otráveným mečem. H matka, jako svědkyně, vypije číši otráveného vína,
kterou nastražil před soubojem C. Jediný živý zůstal Horacio, jenž o všem vyložil pravdivý příběh.
Toto je pro Shakespearovy tragédie typické zakončení - během děje postupně umírají všechny
postavy včetně hlavní, která ale zemře až nakonec.
Ukázka: Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány,
anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit
úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? –
Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě to je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánku
smrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo
vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku,
nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl
by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z
neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí. To nám láme vůli – snášíme radši hrůzy, které známe,
než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného
činu se roznemůže zbledlou meditací, záměry velké významem a vahou se odvracejí z vytčeného
směru a neuzrají v čin.