Robert E.

Howard
ern kmen

Nzev originlu: Beyond the Borders and other

stories
Oblka: Ken Kelly
Grack prava oblky: Michal Kuba
Peklad: Milan ek, Michael Bronec
Redakce: Helena ebestov

Copyright by R. E. Howard
All Rights Reserved
Copyright 2016 for the Czech translation by Milan
ek a Michael Bronec (The Fire of Asshurbanipal)
Copyright 2016 for Cover by Ken Kelly
Copyright 2016 for the Czech edition by Laser-books

ISBN 978-80-7193-403-5

ERN KMEN

Ohavnosti z dvnch as pr dl stle

v temnch a zapomenutch koutech svta
a za jistch noc dokon zejc brny
chrl tvory v pekle vznn.
JUSTIN GEOFFREY

Poprv jsem o nm etl v on prazvltn knize

z pera von Junzta, nmeckho excentrika, kter vedl
prapodivn ivot a zemel nadmru dsnm a zhadnm zpsobem. Potstilo se mi zskat pstup k jeho
Nevslovnm kultm, jinak zvanm tak ern kniha,
v pvodnm vydn, je spatilo svtlo svta v Dsseldorfu roku 1839 krtce pedtm, ne autora dohnala neprosn smrt. Sbratel vzcnch literrnch dl
znaj Nevslovn kulty pedevm z lacinho a chybnho pekladu, kter v roce 1845 v Londn nelegln
vydal Bridewall, a z peliv zcenzurovanho vydn,
je na trh v roce 1909 uvedlo newyorsk nakladatelstv
Golden Goblin Press. Vydn, je se dostalo do rukou
mn, vak bylo jednm z necenzurovanch nmeckch
vtisk opatench tkmi koenmi deskami a nyn
ji zrezivlmi kovovmi sponami. Pochybuji, zda je
dnes na celm svt vce ne pl tuctu tchto svazk,

92

Robert E. Howard

nebo nevyly ve velkm mnostv, a kdy se rozily zvsti o zpsobu autorova mrt, ada vlastnk
tohoto dla svou knihu v panice splila.
Von Junzt se cel svj ivot (1795-1840) zabval zapovzenmi tmaty; zcestoval vechny koniny
svta, zskal pstup do bezpotu tajnch spolenost
a v originlnm znn peetl mnostv mlo znmch
a esoterickch knih a rukopis, a v kapitolch ern
knihy, v nich maj msto jak vklady psan s udivujc zetelnost, tak obtn proniknuteln dvojznanosti, lze najt vroky a nznaky, z nich myslcmu
lovku tuhne krev v ilch. ten o tom, co se von
Junzt odvil nechat vytisknout, vyvolv znepokojiv spekulace, co se sdlit neodvil. Jak temn zleitosti napklad gurovaly na onch hust popsanch
strnkch tvocch nevydan rukopis, na kterm bez
ustn pracoval nkolik msc ped svou smrt a kter pak v podob pohzench cr papru leel na podlaze uzamen a na zpadku uzaven komnaty, v n
byl mrtv von Junzt objeven s otisky drp na krku?
O tom se ji nikdy nedozvme, nebo autorv nejbli ptel, Francouz Alexis Ladeau, pot, co celou noc
pracn sestavoval trky a peetl si, co je na nich psno, nakonec vechno splil na uhel a prozl si bitvou
hrdlo.
Hrzu nicmn nahn obsah i ji vydan sti,
a to i pokud lovk pistoup na obecn stanovisko, e
jde o pouh tetn lence. Prv v nm jsem mezi
jinmi podivnmi vcmi narazil na zmnku o ernm
kameni, onom zvltnm, zlovstnm monolitu, kter
se chmurn ty v uherskch horch a jen je opeden
spoustou temnch legend. Von Junzt mu nevnoval
pli mnoho msta pevn vtina jeho dsnho
textu pojednv o kultech a temn idolatrii, je podle
von Junztovch tvrzen stle existovaly v jeho dob,

ern kmen

93

a ern kmen podle veho reprezentoval kult i bytost ztracen a zapomenut u ped mnoha staletmi.
Psal o nich vak jako o jednom z kl co byl pojem, kter uval velice asto a v rznch spojitostech
a kter pedstavuje jednu z nejasnost jeho dla. inil
rovn letm narky na podivnou podvanou, ji lze
bt v okol monolitu svdkem o svatojnsk noci. Zmnil se o teorii Otto Dostmanna, podle n je monolit
pozstatkem po hunsk invazi a byl vztyen na pamtku vtzstv Attily nad Gty. Von Junzt toto tvrzen
rozporoval, ani vak uvedl jakkoliv pdn argumenty; poznamenal pouze to, e pipisovat pvod ernho
kamene Hunm je stejn logick jako pedpokldat, e
Vilm Dobyvatel postavil Stonehenge.
Narka na zvratnou starobylost monolitu nesmrn rozdrdila moji zvdavost a po jistch obtch
se mi podailo objevit krysami proran a zpuchel vtisk Dostmannovch Pozstatk ztracench
(Berln, 1809, vydno p nakladatelstv Der Drachenhaus). Se zklamnm jsem vak seznal, e Dostmann se o ernm kameni zmiuje jet senji ne
von Junzt a na nkolika dcch ho odbv jako artefakt pomrn nedvnho data napklad ve srovnn s eckomskmi ruinami v Mal Asii, pro n ml
mnohem vt slabost. Uznal, e nen s to rozlutit zahlazen znaky, kter se na monolitu vyskytuj, ale pisoudil jim jednoznan mongolsk pvod. A jsem se
toho od Dostmanna pli nedozvdl, pece jen uvedl
nzev vsi, kter se k nmu pimyk Stregoicavar, co
bylo zlovstn znjc jmno, je znamenalo nco jako
arodjnick msto.
Pi bedlivm zkoumn cestovatelskch prvodc
a lnk jsem se nedopdil dnch blich informac;
Stregoicavar nenael jsem ho na dn mn dostupn
map se nachzel v divokm, mlo navtvovanm

94

Robert E. Howard

kraji mimo trasy, po nich se ubraj nahodil turist. Nmt k pemlen jsem vak objevil v Dornlyho Uherskm folkloru. O ernm kamenu se zmiuje
v kapitole vnovan Snovm mtm a pe o uritch
zvltnch povrch, kter se s nm spojuj zvlt
o ve, e pokud se nkdo v blzkosti monolitu vysp,
do konce ivota ho budou trznit nestvrn non mry, piem Dornly cituje z pbh mstnch rolnk
o pehnan zvdavch lidech, kte se o svatojnsk
noci vydali ke Kameni a v naprost nepetnosti pot
zemeli kvli emusi, co tam uvidli.
Vc jsem toho z Dornlyho nezjistil, ale v tto vci
se ve mn probudil jet intenzivnj zjem, nebo
jsem ctil, e Kmen obestr vrazn zlovstn aura. Dojem temn starobylosti, opakujc se narky na
nepirozen dn spojen se svatojnskou noc ve mn
rozechvvaly jaksi spc pud, jako kdy za noci spe ctte, ne slyte, proudn njak temn podzemn
eky.
A najednou jsem tak odhalil souvislost mezi Kamenem a jistou makabrzn a fantastickou bsn z pera lenho bsnka Justina Georeyho s nzvem Lid
monolitu. Nslednm etenm jsem se dobral informace, e Georey onu bse vskutku napsal bhem cest
po Uhrch, a j ji nemohl pochybovat, e ern kmen je pesn tm monolitem, na nj odkazuje ve sv
podivn poezii. Kdy jsem si onu strofu opt peetl,
znovu jsem uctil to zvltn, neurit hlodn podvdomho puzen, jeho jsem si v sob viml, kdy jsem
o Kameni etl poprv.
Prv jsem se poohlel po mst, kde bych mohl
strvit krtkou dovolenou, a rzem jsem se rozhodl.
Vydal jsem se do Stregoicavaru. Vlak zastaralho stylu mne dopravil z Temevru pinejmenm na dosah
cle m cesty a po dalm tdennm trmcen ve vn

ern kmen

95

poskakujcm koru jsem se dostal do vsky zahnzdn v rodnm dol vysoko v jedlemi porostlch horch. S cestou se nepojily dn zvltn udlosti, jen
prvnho dne jsme minuli starobyl bojit u Schomvaalu, kde se staten polsko-uhersk hrab Boris Vladino udatn a vposledku nespn postavil vtznm
hordm Sulejmana Ndhernho, kdy se tento velik
Turek roku 1526 vydal na zte vchodn Evropy.
Ko mne upozornil na obrovskou hromadu drolcho se zdiva na nedalekm kopci, pod nm, jak dodal,
odpovaj kosti statenho hrabte. Vzpomnl jsem
si na pas z Larsonovch Tureckch vlek: Po dlm stetu (v nm hrabc nepoetn vojsko odrazilo
tureck pedvoj) stl hrab na poboench hradbch
starho hradu na kopci a vydval rozkazy ohledn dalho rozestaven svch sil, kdy mu jeho pobonk pinesl mal lakovan pouzdro, je bylo nalezeno na tle
slavnho tureckho psae a historika Selima Bahadura, padnuvho v boji. Hrab z pouzdra vyal svitek,
rozvinul ho a pustil se do ten. Nedostal se vak daleko, kdy velice zbledl, bez dalho slova vrtil pergamen do schrnky a tu uschoval do kabtu. A pesn v t chvli znenadn spustila palbu skryt tureck
baterie, star hrad zaaly ostelovat koule a Uhi s dsem v och sledovali, jak se kolem nich hrout hradby,
kter pod svou masou nakonec pohbily i statenho
hrabte. Udatn vojsko bez velitele pak bylo roztrhno na kusy, a v nsledujcch vlench letech nebyly
lechticovy kosti u nikdy nalezeny. Dnes mstn obyvatel v blzkosti Schomvaalu ukazuj na ohromnou
a drolc se hromadu popadanho zdiva, pod n pr
stle dl to, co po vech tch staletch zbylo z hrabte
Borise Vladinoa.
Stregoicavar byla zasnn, ospal vska, kter na
prvn pohled vbec nekorespondovala s duchem sv-

96

Robert E. Howard

ho zlovstnho pzviska; byla to zapomenut tiina,

ji minul veker pokrok. Pitoreskn domy a jet pitoresknj odv a zvyky mstnch nleely nktermu
dvjmu stolet. Byli to ptelt, mrn zvdav lid, nikoliv vak veten, tebae host zvenku byli
v onch koninch velkou vzcnost.
Ped deseti lety sem zavtal tak jeden Amerian
a ve vesnici se zdrel nkolik dn, vyjevil mi majitel hostince, v nm jsem se ubytoval. Byl to mladk
zvltnho vystupovn pod si nco mumlal, myslm, e to byl bsnk.
Pochopil jsem, e dotynm byl Justin Georey.
Ano, byl to bsnk, odvtil jsem, a napsal bse
o jednom krajinnm prvku z blzkosti va vsi.
Opravdu? To krme nemlo zaujalo. Pak tedy, pokud se vichni velc bsnci vyznauj zvltn
mluvou a jednnm, musel dojt velk slvy, protoe
zvltnj vystupovn a ei, ne jak vedl on, jsem
dosud nikdy nezail.
Jak u tomu u umlc bv, namtl jsem, uznn doel vcemn a po smrti.
On u je mrtv?
Ped pti lety s evem zemel v blzinci.
To je koda, stran koda, povzdechl si mj hostitel soucitn. Chudk mlad pn dval se pli
dlouho na ern kmen.
Poskoilo mi srdce, ale potlail jsem svj spalujc zjem a nenucen jsem prohodil: O tom ernm
kameni u jsem nco slyel, stoj nkde v okol va
vesnice, je to tak?
Bl, ne by si dob kesan pli, odpovdl.
Podvejte! Pithl mne k movmu oknu a ukzal
na jedlov srzy ponurch modrch hor. Tam vzadu,
kde vidte holou stnu toho vykukujcho tesu, tam
stoj ten proklet Kmen. K by ho tak nkdo rozdro-

ern kmen

97

lil na prach a ten pak hodil do Dunaje, aby ho voda

odnesla do toho nejhlubho moe! Lid se ho kdysi
pokusili zniit, ale kad, kdo se ho dotkl kladivem
nebo palic, doel dsnho konce. Te se mu prost
vyhbaj.
Co je na nm tak dsnho? zeptal jsem se zvdav.
Je v podru dmon, vysoukal ze sebe rozpait
a zdlo se mi, e se pi tom zachvl. Kdy jsem byl
mal, znal jsem mladka, kter sem piel zdola a nae
tradice mu byly pro smch ve sv poetilosti se jedn
svatojnsk noci ke Kameni vydal a za svitu se dopotcel zptky do vsi onml a bez petky rozumu.
Nco mu rozklilo mozek a zalepilo rty, protoe pokud
ze sebe a do sv smrti, kter na sebe nenechala dlouho ekat, nco vypravil, bylo to jen pern rouhn
nebo nesrozumiteln blekotn.
Mj vlastn synovec, kdy byl tak jet hodn mal, se v horch jednou ztratil a pespal v lese pobl
Kamene. Te ho v dosplosti mu obludn sny, take
obas tu v noci trneme hrzou, kdy ve, a pak se
probouz zbrocen studenm potem.
Ale bavme se o nem jinm, Herr; nen dobr prodlvat u takovchto vc.
Poukzal jsem na zjevnou starobylost jeho hostince, na co mi s hrdost ekl: Zklady jsou pes tyi
sta let star. Pvodn stavba byla ve vesnici jedin,
kter zcela nevyhoela v dob, kdy se zdejmi horami
prohnli Sulejmanovi blov. k se, e prv tady,
v dom, kter tehdy stval na tchto zkladech, ml
pi jejich pustoivch vpravch do okol hlavn leen
psa Selim Bahadur.
Dozvdl jsem se, e souasn obyvatel Stregoicavaru nejsou potomky lid, je zde pebvali ped tureckm tokem v roce 1526. Vtzn muslimov pi

98

Robert E. Howard

odjezdu ve vesnici ani v jejm okol neuetili jedinou

lidskou bytost. Mue, eny i dti tehdy vyhladili v drtivm, krvavm masakru, po nm zstala obrovsk
st tto zem ztichl a naprosto oputn. Souasn
stregoicavarsk populace pochz z rodu houevnatch
osadnk z ne poloench dol, kte se nasthovali
do vych konin a obnovili znienou vesnici pot, co
byli Turci denitivn zahnni na stup.
Mj hostitel o vyhlazen pvodnch obyvatel nemluvil s nikterak velkou zt a dozvdl jsem se, e
jeho pedkov z dolin pohleli na horaly s jet vt
nenvist a odporem, ne jak vnmali Turky. O pinch tto nevraivosti se vyjadoval dosti neurit,
ale vyrozuml jsem, e pvodn obyvatel Stregoicavaru mli ve zvyku podnikat do dol pokradm vpady, pi nich loupili dvky a mal dti. Navc mi
ekl, e jim v ilch neproudila pln stejn krev jako
jeho lidu; pslunci robustnho pvodnho maarskoslovanskho etnika se zde dvno msili a uzavrali svazky s jakousi denegerovanou divoskou rasou, a ob
plm splynula a vytvoila dosti odpornou smsku.
Neml nejmen tuen, co byli oni divoi za, ale tvrdil, e to byli pohan a v horch dleli odnepamti,
vyskytovali se v nich jet ped pchodem dobyvatelskch nrod.
Tomuto vyprvn jsem nepikldal tm dnou
dleitost; vnmal jsem v nm pouze paralelu k msen
keltskch kmen s praobyvateli Stedomo ve vrchovinch Gallowaye, jeho vsledkem bylo etnikum, kter,
jakoto Piktov, sehrv vznamnou roli ve skotskch
legendch. as psob na folklor podivn deformujc
optikou a jak se vyprvn o Piktech propltala s legendami o jaksi star mongoloidn rase, pipisoval se
nakonec Piktm odpudiv vzhled zakrslch primitiv,
jejich individualita v lench pela do piktskch his-

ern kmen

99

torek a byla zapomenuta. Ml jsem proto pocit, e ony

domnl nelidsk vlastnosti prvnch obyvatel Stregoicavaru lze vysledovat k dvnjm, pekonanm mtm u hunskch a mongolskch njezdnk.
Nsledujcho rna jsem od svho hostitele obdrel pslun instrukce ohledn cesty kter mi sdlil
s jistm znepokojenm a vydal jsem se najt ern
kmen. Po nkolikahodinov cest do svah porostlch
jedlovmi hvozdy jsem se dostal pod rozeklan skalnat tes, jen smle vystupoval z horskho srzu. Nahoru vedla zk stezka, a kdy jsem po n vyel, naskytl
se mi pohled na mrumilovn stregoicavarsk dol,
kter se zdlo klimbat v bezpenm seven mohutnch modrch hor. Mezi tesem, na nm jsem stanul, a vesnic jsem nezahldl jedinou stopu po chch
i lidsk ptomnosti. V dol jsem sice spatil nkolik
rozptlench hospodstv, ale vechna leela na opan stran Stregoicavaru, kter se sm jakoby odvracel
od zdumivch kopc ukrvajcch ern kmen.
Zjistil jsem, e na vrcholu tesu se rozkld nco
na zpsob hust zalesnn ploiny. Chvli jsem se tko prostupnm porostem prodral, a jsem vyel na
rozlehlou holinu, uprosted n se tyil vyzbl tvar
z ernho kamene.
Ml podobu osmihelnku, vysok byl piblin
estnct stop, asi stopu a pl mil na ku. Kdysi
byl oividn hladk a vyletn, ale nyn ml povrch
poset etnmi dlky a rhami, jako by se ho nkdo
pokouel surov zniit. Kladiva vak doshla nanejv
toho, e z kamene odtpla drobn kousky a zohavila
znaky, kter se kdysi oividn ve spirle thly a na
vrchol. Do vky deseti stop od zkladny byly vytesan znaky tm zcela zahlazeny, take bylo tk urit,
kterm smrem se ubraly. O nco ve byly zetelnj, a podailo se mi po kameni vysoukat do mst, od-

100

Robert E. Howard

kud jsem si je mohl prohldnout zblzka. Vechny byly

vcemn odtesny, pesto jsem nabyl pesvden, e
nebyly vyvedeny v jazyce, kter by dosud petrvval
v pamti lid naeho svta. Jsem pomrn obeznmen
se vemi hieroglyfy znmmi badatelm a lologm
a mohu s jistotou prohlsit, e ony znaky se nepodobaly niemu, o em jsem kdy etl nebo slyel. Pipadalo
mi, e ze veho nejble mly k nkterm neumlm
vrypm na obrovitm a zvltn symetrickm skalisku
v jednom ztracenm dol na Yucatnu. Vzpomnm
si, e kdy jsem na ony znaky upozornil archeologa,
jen mne tehdy doprovzel, byl toho nzoru, e jde
bu o dsledek prodnho zvtrvn, nebo krbance, kter v kameni zanechal njak nudc se Indin.
M teorii, e kmen je pouze zkladnou njakho dvno zmizelho sloupu, se jen vysml, a poukzal na jeho
rozmry, je naznaovaly, e pokud by ho nkdo stavl podle pirozench pravidel architektonick symetrie, musel by to bt sloup vysok njakch tisc stop.
M to vak nepesvdilo.
Nechci tvrdit, e se znaky na ernm kameni podobaly znakm na onom koloslnm skalisku na Yucatnu, ale vyvolvaly takov dojem. Pokud lo o materil
tohoto monolitu, byl to dal aspekt, kter mi neel na
rozum. Kmen, z nho byl zhotoven, byl ern, matn leskl a jeho povrch v mstech, kde nebyl zdrsnn
nebo potluen, vyvolval podivnou iluzi poloprhlednosti.
Strvil jsem u nj vt st dopoledne a odchzel
od nj cel zmaten. Nenapadala mne jedin souvislost, kterou mohl tento Kmen mt s jakmkoliv jinm
lidskm artefaktem na celm svt. Vypadalo to, jako
by zde tento monolit vztyily mimozemsk ruce v jaksi dvn dob ji nepstupn lidskmu chpn.
Do vesnice jsem se vracel, ani mj zjem o vc

ern kmen

101

jakkoliv polevil. Kdy jsem nyn Kmen spatil na

vlastn oi, hoel jsem jet vt touhou ptrat v tto
zleitosti dl a pokusit se zjistit, jakma zvltnma
rukama a za jakm zvltnm elem byl ern kmen
v dvn minulosti vztyen.
Vyhledal jsem krmova synovce a zeptal se ho na
jeho sny, ale vyjadoval se jen neurit, akoliv mi byl
ochoten vyjt vstc. Nevadilo mu se o tchto vcech
bavit, ale nebyl s to je zeteln popsat. Tebae se mu
opakovan zdly stejn sny a tebae byly v danm
okamiku ohavn iv a sugestivn, nezanechaly mu
v bdl mysli dn vrazn dojem. Vzpomnal na n
pouze jako na chaotick non mry, v nich z obrovskch vcch oh vystelovaly zlovstn plamenn
jazyky a na pozad veho bez ustn dunl ern buben. Jasn se pamatoval pouze na jedno v jednom
snu vidl ern kmen nikoliv na horskm srzu, ale
jako vku na jakmsi zvratn velkm ernm hradu.
Pokud jde o zbytek vesnian, ti se o Kameni nemli chu bavit. Vjimkou byl pouze mstn uitel, pekvapiv vzdlan mu, kter strvil ve svt mnohem
vce asu ne kdokoliv z ostatnch.
Velice ho zaujalo, co jsem mu ekl o von Junztovch poznmkch o Kameni, a s nmeckm autorem
vele souhlasil ohledn domnlho st monolitu. Byl
pesvden, e se nkde v okol setkvaly arodjnice a e vichni pvodn vesnian byli mon leny
onoho kultu plodnosti, kter kdysi hrozil podkopat
samu evropskou civilizaci a dal vzniknout arodjnickm legendm. Na stvrzen svch slov odkazoval i na
jmno jejich obce ta se pr pvodn Stregoicavar
nejmenovala; podle legend j pvodn stavitel kali
Xuthltan, co bylo domorod jmno msta, na nm
vesnian ped mnoha staletmi zapoali s vstavbou
svch obydl.

102

Robert E. Howard

Tento fakt ve mn opt vyvolal nepopsateln pocit

neklidu. To barbarsk jmno nepoukazovalo na spojitost s njakm skytskm, slovanskm nebo mongolskm nrodem, k nmu mli dvn domorod obyvatel tchto hor za normlnch okolnost nleet.
Pesvden Maar a Slovan z ne poloench
dol, e prapvodn obyvatel vesnice patili k njakmu arodjnickmu kultu, bylo podle uitele zejm
i ze jmna, kter obci dali a kter se dl pouvalo
i pot, co starousedlky zmasakrovali Turci a vesnici
znovu vystavlo ist plm na vy mravn rovni.
Nevil, e pslunci onoho kultu monolit pmo
vystavli, ale nepochyboval o tom, e ho vyuvali jakoto ohniska svch aktivit, a kdy mi pevyprvl neurit bje, je se v onch mstech tradovaly od as
tureck invaze, vyslovil teorii, e ho zvrcen vesnian
vyuvali jako olt, na nm vykonvali lidsk obti;
k tomu jim slouily dvky a mal dti uloupen jeho
vlastnm pedkm z dol.
Nepikldal vznam mtm o prapodivnm dn
za svatojnskch noc ani bizarn legend o zvltnm
bostvu, kter pr arodjnci vyvolvali zpvem a divokmi obady, v nm mly msto i biovn a vradn.
On sm Kmen za svatojnsk noci nenavtvil, ale
neobval by se toho; co se tam v minulosti konalo nebo
existovalo, u dvno pohltily mlhy asu a zapomnn.
ern kmen u neml dn vznam krom toho, e
slouil jako pojtko k dvn minulosti, zanesen vrstvou prachu.
Pi nvratu z nvtvy u uitele jedn noci asi tden po pjezdu do Stregoicavaru jsem si znenadn
uvdomil nco, co mi vyrazilo dech vdy je svatojnsk noc! Pesn ta doba, kterou legendy dsivmi
souvislostmi spojuj s ernm kamenem. Otoil jsem

ern kmen

103

se od hostince a rychle proel vesnic. Tonula v tichu;

vesnian chodili spt se slepicemi. Nezahldl jsem ivou dui, kdy jsem kvapn opustil obec a vydal se
mezi jedle, je halily horsk bo v tajuplnm svtle
a v nich se ern rsovaly stny. Mezi stromy nevanul vtr, ale obestel mne zhadn, nepostiiteln ustot a epot. Moje vrtoiv pedstavivost mi sdlovala,
e v minulch staletch za takovch noc peltvaly
zdej dol nah arodjnice na kouzelnch koatech,
pronsledovan klebcmi se belskmi familiry.
Doel jsem ke skalm a s jistm znepokojenm si
poviml, e iluzivn msn svit jim dodv tajuplnho
vzezen, kter mi pedtm uniklo v pzranm svtle nevypadaly jako prodn tesy, ale spe jako rozvaliny kyklopskch, Titny vystavnch cimbu ncch
z horskho svahu.
Kdy jsem tento pelud s obtemi setsl, doel
jsem na horn ploinu a na okamik zavhal, ne jsem
se vnoil do chmurn tmy lesa. Nad stny viselo jaksi
bezdech napt, jakoby neviditeln netvor, jen taj
dech, aby nevyplail svou ob.
Zbavil jsem se tohoto dojmu naprosto pirozenho, uvm-li, jak straideln ono msto psobilo a jak
patnou mlo povst a vkroil do lesa, kde mne pepadl mimodn nepjemn pocit, e mne nkdo sleduje. Jednou jsem se dokonce zastavil s jistotou, e se
mi ve tm o tv otelo nco lepkavho a nestlho.
Vyel jsem na holinu a spatil vysok monolit, kter se nad trvou vyzble tyil do vky. Na okraji lesa,
na stran ble tesu, trnil kmen tvoc jaksi prodn sedtko. Spoinul jsem na nm a pedstavil si,
e pravdpodobn tady len bsnk Justin Georey
napsal sv vstedn Lidi monolitu. Mj hostitel ml
za to, e Georeyho nepetnost zpsobil prv tento
Kmen, ale zrodky lenstv byly v bsnkov mozku

104

Robert E. Howard

ptomny u dlouho ped jeho pjezdem do Stregoicavaru.

Letm pohled na hodinky mi prozradil, e se piblila plnoc. Opel jsem se a ekal, zda dojde na
njak pzran pedstaven. Ve vtvch jedl se zvedl
slab non vnek, jen s sebou pinel dojem zlovstnho kvlen slabch, neviditelnch pal, eptajcch zhadnou a niemnou melodii. Monotnn zvuk
a vytrval pohled na monolit mne uvdly do stavu
ne nepodobnho autohypnze; zaalo se mi chtt spt.
Brnil jsem se tomu pocitu, ale spnek si ke mn proti
m vli nachzel cestu; pipadalo mi, e se monolit
rozkolbal a tan, ped mma oima zvltn pokroucen, a potom jsem usnul.
Otevel jsem oi a pokusil se vstt, ale nehnut
jsem leel, jako by mne bezmocnho svrala njak
ledov ruka. Polila mne studen hrza. Holina u nebyla oputn. Hemila se tichm zstupem podivuhodnch lid a j vytetnma oima vpjel zvltn
barbarsk jednotlivosti odv, o nich mi mj rozum
kal, e jsou zastaral a zapomenut i v tto zaostal zemi. Jist, kal jsem si, jsou to vesnian, kte sem pili na njak fantastick shromdn ale
dal pohled u mi sdlil, e tihle lid ze Stregoicavaru
nepochzej. Byli to pslunci menho, shrbenjho
plm, s nim elem a ir a tupj tv. Nkte
mli slovansk nebo maarsk rysy, ale tyto rysy byly degenerovan jakoby pms njak ni, cizorod
deformace, ji jsem neuml ble urit. ada na sob
mla ke divokch zvat a z celho jejich vzezen,
jak u mu, tak u en, iela smysln zveckost. Dsili mne a odpuzovali, ale zrove mi nevnovali pozornost. Ped monolitem vytvoili mohutn plkruh
a te se pustili do njakho zpvu, kdy souasn, jako
jeden mu, rozhazovali ruce a rytmicky kolbali tly od

ern kmen

105

pasu nahoru. Vechny oi se upraly na vrchol Kamene, kter podle veho vzvali. Nejpodivnj ze veho
byla jaksi zastenost jejich hlas; necelch padest
krok ode mne stovky mu a en nezpochybniteln
pozvedvaly hlasy ve zbsilm zpvu, le ke mn tyto
hlasy dolhaly jako slab nerozliiteln huen, jako by
pichzely pes zvratn mle prostoru nebo asu.
Ped monolitem stla ndoba pln eavch uhlk, z n stoupal odporn pchnouc lut kou, kter
se pak zvltnm zpsobem ovjel kolem ernho sloupu jako njak obrovsk promnliv had.
Po jedn stran koe s uhlm leely dv postavy
mlad, pln nah dvka se svzanma rukama a nohama a nemluvn, ktermu nemohlo bt vce ne nkolik msc. Na druh stran ndoby depla ohavn
star babizna s podivnm ernm bubnem v kln; do
tohoto bubnu tloukla pomalmi, lehkmi dery otevench dlan, bubnovn jsem vak neslyel.
Tla shromdnch se kolbala stle rychleji, kdy
tu do prostoru mezi lidmi a monolitem skoila nah
mlad ena s planoucma oima, j kolem hlavy zbsile poletovaly dlouh ern vlasy. Divoce se zatoila
na pikch, provila prostranstvm a ped Kamenem
padla na bicho; tak zstala leet. Vzpt se za n
vydala dal bizarn postava mu, ktermu kolem
pasu visela kozle ke a jeho obliej zcela zakrvala maska zhotoven z hlavy obrovskho vlka, take
vypadal jako pzran netvor sloen z lidskch a zvecch prvk. V ruce tmal svazek dlouhch jedlovch
vhonk, u objemnjho konce svzanch, a msn
svtlo se mu zalesklo na tkm zlatm etzu, kter
ml zaven kolem krku a z nho visel o nco slab
etzek, jen ml bt patrn zakonen njakm pvskem, ale ten mu chybl.
Lid divoce rozhazovali rukama a jako by se roz-

106

Robert E. Howard

kieli s jet vt silou, kdy se tento groteskn tvor

za nepetnho hopsn a kepen prohnal prostorem
ped Kamenem. Jakmile se dostal k en, kter ped
nm leela, zaal ji vihat jedlovmi pruty. Zareagovala tm, e vyskoila a vrhla se do chaotickho vru
nejneuvitelnjho tance, jakho jsem byl kdy svdkem. A jej muitel tancoval spolu s n, udroval divok rytmus, svm pohybem koproval kad jej skok
a otoku a pitom nepestval zasypvat dv nah
tlo dalmi krutmi ranami. Pi kad rn vykikl
jedno slovo, pod a pod dokola, a vichni lid ho
s evem zopakovali. Vidl jsem pinejmenm, jak se
jim pohybuj rty, a slab, sotva slyiteln epot jejich
hlas se postupn msil a splval do jedinho vzdlenho vkiku, jen se opakoval v jakmsi slintavm,
nepetnm vytren. Co vak bylo ono slovo za, to
jsem rozpoznat nedokzal.
Divoc tanenci vili v otokch, z nich jim musela jt hlava kolem, zatmco pihlejc, je zstvali
stt na mst, reagovali na rytmus jejich tance kolbnm a mvnm rukama. V och kepc uctvaky
slilo lenstv, kter se stle vce odrelo i v och
divk. Blzniv, bsn non tanec byl stle horenatj a vstednj byl msi zveckm a chlpnm a star babizna vyla a tloukla do bubnu, jako
by se zblznila, a pruty s prsknm udvaly belsk
rytmus.
Tanenici z rukou i nohou kanula krev, nicmn se
zdlo, e vihn vnm pouze jako stimul k pekonvn hranic svch obludnch a absurdnch pohybovch
dovednost. Vrhla se do mrana lutho koue, jen
u rozprostel sv jemn chapadla natolik, e obestel
ob poletujc postavy, a zdlo se, e s tou pchnouc
mlhou splv a odv se j. Kdy pot opt vyklouzla
na vzduch, tsn nsledovna zvecm tvorem, kter

ern kmen

107

ji neustle vihal, vrhla se do nepopsatelnho, explozivnho tetn a na samm vrcholu on len vlny
znenadn padla na trvu a za tkho oddechovn se
roztsla, jako by ji dosavadn zbsil sil naprosto
udolalo. Mu ji vak s nepolevujc prudkost a nruivost dl vihal; za chvli se po bie zaala svjiv
plazit k monolitu. Knz jak bych mu mohl kat se
j ubral v patch, nechrnn tlo lehal v silou sv
pae, a na udusan zemi zstvala dobe viditeln
krvav stopa. ena s heknm dolezla ke Kameni, divoce ho objala a chladn povrch zasypala vnivmi,
vroucnmi polibky, jako objekt manick a bezbon
oddanosti.
Vstedn knz vyskakoval vysoko do vzduchu, pot odmrtil rud potsnn pruty a uctvai jeho kultu
se na sebe s vytm a pnou u st vrhli zuby a nehty
a ve slepm zvecm vytren si navzjem zaali rvt
obleen a pokoku. Knz dlouhou rukou popadl nemluvn a pot, co opt vykikl ono Jmno, vyhodil
nakajcho tvoreka do vzduchu, udeil jm o monolit a vyrazil mu mozek z hlavy; na ernm povrchu
pak zstala jen pern skvrna. Ochromen hrzou
jsem ho sledoval, jak holmi prsty jako spry drobn
tlo trh a stk na sloup hrsti krve, nae zkrvaven
a roztrhan ostatky pohodil na uhlky, rudou sprkou
zhasil ohe a zadusil kou, a do toho poblznn surovci za jeho zdy dl, pod dokola, vyli ono Jmno. Nakonec se vichni znenadn vrhli na zem, svjeli
se jako hadi a knz zaal vtzoslavn rozhazovat zakrvcenma rukama. Otevel jsem sta, abych vyval
ds a znechucen, ale z hrdla se mi vydralo jen such
zachroptn; na vrcholu monolitu toti depla jaksi
obrovsk a pern ropuchovit stvra!
Jej odul, odporn a nejist obrys jsem vidl na
pozad msnho svtla; z prostoru, kde by ml p-

108

Robert E. Howard

rodn tvor tv, j mrkaly obrovsk oi, v nich se zrail veker cht, nezmrn lanost, obscnn krutost
a obludn niemnost, kter pronsleduj syny lovka
od as, kdy se jejich bezsrst pedci slep pohybovali
v korunch strom. V tch pernch och se zrcadlily vechny bezbon vci a ohavn tajemstv, je sp
v podmoskch mstech a kter se stran dennho svtla v ernoern tm pravkch jeskyn. A nyn se zde
tato monstrozita, pivolan z ticha hor zvrcenm obadem plnm krutosti a sadismu a krve, klebila a mrkala na sv zveck stoupence, kte se j na zemi koili
s odpornou podlzavost.
Knz se zvec maskou vzal do svch surovch rukou i onu svzanou a slab se zmtajc dvku a pozvedl
ji k hrze na vrcholu monolitu. A kdy ta obludnost
lan nasla dech, a j od tlamy skanuly sliny, nco
se mi v mozku peruilo a j upadl do milosrdnch
mrkot.
Oi jsem otevel do klidnho blho svitu. Avak
rzem mi na mysli opt vytanuly vechny zitky z noci, vyskoil jsem a uasle se zaal rozhlet. Monolit se
nevraiv a mlenliv tyil nad syt zelenou trvou,
kter se vlnila v jitnm vnku, ani se jevila jakkoliv
zdupan. Nkolika rychlmi kroky jsem peel travnat prostor; tady tanenci skkali a kepili tak zbsile, e vechno mlo bt zvlen a udusan, tady se
za bolestnho svjen inula ke Kameni stoupenkyn
jeho kultu, tady z n tekla krev. Ale na rovn rostoucch stblech nebyla jedin karmnov stopa. S hrzou
jsem si zaal prohlet i monolit, plochu, o ni zveck
knz rozbil lebku uloupenmu nemluvnti, ale nebyla
tam dn tmav skvrna ani straideln sraenina.
Sen! Vechno to byla jen nespoutan non mra,
anebo... Pokril jsem rameny. Jak iv a jasn sen to
vak byl!

ern kmen

109

V tichosti jsem se vrtil do vesnice a veel do hostince, ani mne nkdo spatil. Sedl jsem a pemtal
nad podivnmi udlostmi uplynul noci. Teorii, e lo
o pouh sen, jsem byl stle vce naklonn odvrhnout.
Bylo nasnad, e jsem vidl cosi iluzornho, co postrdalo hmotn zklad. Ale byl jsem pesvden, e jsem
pohlel na zrcadlov odlesk ehosi, co se v dsiv skutenosti odehrlo za dvnch as. Jak jsem to vak
ml poznat s jistotou? Jak dkaz by mne pesvdil,
e to, co jsem vidl, bylo spe shromdnm obludnch pzrak ne pouhou non mrou s pvodem
v mm vlastnm mozku?
Jakoby v odpov na mou otzku mi v mysli problesklo jmno Selima Bahadura. Podle legend stl tento mu, kter byl nejen psaem, ale i vojkem, v ele
t sti Sulejmanova vojska, kter zpustoila Stregoicavar. Pipadalo mi to dosti logick, a pokud tomu
tak bylo, z vyhlazen vesnice se musel pesunout rovnou na krvav bojit u Schomvaalu a ke sv zhub.
S nenadlm vkikem jsem vyskoil ten rukopis,
kter vzali Turkovu mrtvmu tlu a po jeho peten
se tsl hrab Boris nemohlo by se v nm najt len
o tom, co dobyvan Turci nali ve Stregoicavaru? Co
jinho by mohlo s takovou silou otst ocelovmi nervy
polskho dobrodruha? A jeliko nebyly kosti hrabte
nikdy objeveny, mohlo bt nco jistjho ne fakt, e
ono lakovan pouzdro, i se svm zhadnm obsahem,
stle le ukryto pod rozvalinami, pod nimi spoinul
Boris Vladino? V horenatm spchu jsem si zaal
balit vci.
O ti dny pozdji jsem se ubytoval v jedn vesnice
nkolik mil od bojit, a kdy vyel msc, s divokm
zaujetm jsem se zaal vnovat obrovsk hromad drolcho se kamene na vrcholu tamjho kopce. Byla to
morn prce kdy na to nyn vzpomnm, nech-

110

Robert E. Howard

pu, jak jsem toho vbec mohl doshnout, tebae jsem

bez pestvky pracoval od vchodu msce do svitu.
Prv kdy vychzelo slunce, odhrnul jsem posledn
zm kamen a pohldl na vechno, co zbylo z tlesnch ostatk hrabte Borise Vladinoa: pouze nkolik
ubohch lomk prchnivjcch kost a mezi nimi,
rozmakno natolik, e tm nebylo poznateln, leelo pouzdro, je lakovan povrch v prbhu stalet
uchrnil ped naprostou zkzou.
Se lenou dychtivost jsem ho popadl, a jen co
jsem na kosti naskldal nkolik kamen, pospchal
jsem pry, protoe jsem nechtl, aby mne pi zjevnm znesvcen msta poslednho odpoinku hrabte
Borise pistihli podezrav vesnian.
V hostinskm pokoji jsem pouzdro otevel a zjistil,
e pergamen je stle pomrn netknut; a ve schrnce
bylo jet nco: jaksi mal zavalit pedmt zabalen
v hedvb.
Hoel jsem zbsilou touhou prozkoumat tajemstv
onch zaloutlch strnek, ale brnila mi v tom naprost vyerpanost. Od odjezdu ze Stregoicavaru jsem
tm nespal a nyn na mne dolehla kombinace navy a vekerho pernho vypt pedel noci. Proti
sv vli jsem se musel nathnout na postel a probudil
jsem se a se zpadem slunce.
Chvatn jsem do sebe nahzel veei a pot se v mihotavm svtle svky usadil ke ten hlednch tureckch znak, jim byl poset cel pergamen. Byla to
obtn prce, protoe v tureckm jazyce nejsem pli
kovan a archaick sloh vyprvn mi leckdy neel na
rozum. Ale kdy jsem se prokousval textem, obas na
mne vyskoilo znm slovo nebo povdom slovn obrat, a nhle jsem se zanal tst v seven nenpadn
slc hrzy. K vyeen kolu jsem napjal vechny sly,
a m byl pbh zetelnj a nabval hmatatelnj

ern kmen

111

formy, tm vce mi stydla krev v ilch, vlasy se mi

jeily a jazyk se mi lepil na patro. Vechny vnj vci
zskvaly ndech hrznho lenstv onoho belskho
rukopisu, a non ramot hmyzu a lesnch ivoich
nabyl podoby dsnho elestn a kradmho nalapovn nestvrnch hrz a zvany nonho vtru se
promnily v oplzl, kodolib chechtot rozplvajc se
nad ujamenmi lidskmi duemi.
Kdy se dlenm oknem nakonec zaal do pokoje
linout ed svit, rukopis jsem odloil a uchopil jsem
a rozbalil onen pedmt v hedvb. Jak jsem se tak
na nj dval krhavma oima, chpal jsem, e se tm
denitivn potvrzuje pravdivost cel zleitosti, pokud tedy o vrohodnosti dsivho rukopisu bylo vbec
mon pochybovat.
Ob ohavnosti jsem vrtil do pouzdra a neodpoinul jsem si, nespal ani nejedl, dokud jsem pouzdro,
v nm byly uloeny, nezatil kamenm a neodhodil
do toho nejhlubho dunajskho proudu, kter je, dalli Bh, odnesl zptky do pekla, z nho vzely.
V kopcch nad Stregoicavarem se mi o svatojnsk
noci nezdl dn sen. Justin Georey ml tst, e
na onom mst prodlval pouze pes den a pot odeel, ponvad kdyby na to pern shromdn sm
popatil, jet pedtm by mu vypovdl slubu jeho
chor mozek. Jak je mon, e rozum neopustil mne,
nemm tuen.
Ne, sen to nebyl, hledl jsem na obludn obad
dvno mrtvch uctva, kte vyli z pekla, aby jako
za starch as vzdali hold svmu idolu; duchov, je
se koili ped duchem. Nebo jejich ohavnho boha
si u dvno vzalo peklo. Dlouho, pedlouho dlel mezi
kopci, petnost nabourvajc peitek pekonanho
vku, jeho hnusn paty se u nespou po duch
ivch lid a jeho krlovstv je mrtvm krlovstvm,

112

Robert E. Howard

zalidnnm pouze duchy tch, kdo mu slouili za jeho

ivota.
Nevm, piinnm jak pinav alchymie nebo bezbonch kouzel se t jedin pzran noci otevraj
brny pekla, ale m oi vidly to, co vidly. A vm,
e jsem se t noci nedval na nic ivho, nebo zpis
vyhotoven pelivou rukou Selima Bahadura obrn
vylil, co on a jeho njezdnci nalezli ve stregoicavarskm dol; etl jsem detailn popsan rouhav oplzlosti, kter muen vypilo ze rt vetcch uctva;
etl jsem i o ztracen, chmurn ern jeskyni vysoko v horch, kde vyden Turci obklili nestvrnou,
odulou, taslavou ropuchovitou bytost, kterou pot zabili plameny a prastarou ocel, ji za dvnch as
ehnal Mohamed, a zakvnm, kter bylo star u
v dob, kdy Arbie byla mlad. A i srdnatmu starmu Selimovi se chvla ruka, kdy zaznamenval ono
kataklyzmatick a zemtesn pedsmrtn skuen nestvrnosti, kter nezhynula sama, protoe spolu s n
zahynula i estice jejch vrah, zpsobem, kter ani
Selim nechtl nebo nedokzal popsat.
A ta zavalit, ze zlata vyroben soka zahalen
v hedvb byla jejm zpodobnnm, a Selim ji vlastnma rukama strhl ze zlatho etzku, kter visel na
krku zabitho veleknze s vl maskou.
Jak je dobe, e se Turci tm ohavnm dolm prohnali s pochodnmi a istou ocel! Podvan, je se nabzela onm ponurm horm, pat do tmy a propast
ztracench vk. Ne, nen to strach z on ropuchovit
stvry, co ve mn v noci vyvolv tas. Ta je pevn
uvznna v pekle i se svou odpornou hordou a na svobodu se dostv pouze na hodinu t nejpzranj
noci roku, jak jsem tomu byl na vlastn oi svdkem.
A ani z jejch stoupenc u nikdo nepev.
Ne, elo se mi ros ledovm potem, kdy si uvdo-

ern kmen

113

mm, e tyto stvry se kdysi zvecky krily nad lidskmi duemi, a bojm se opt nahldnout do strnek
von Junztovy ohavnosti. Nebo nyn u rozumm jeho
opakovanmu slovu kle! st! Kle ode dve ven
spojnice s odpudivou minulost a... kdo v? ... s odpudivmi sframi souasnosti. A chpu, pro v msnm
svtle vypadaj ony tesy jako cimbu a pro krmv synovec souen tolika nonmi mrami vidl ve
svm snu ern kmen jako vku na zvratn velkm
ernm hrad. Pokud budou lid v tch horch nkdy
kopat, mon pod pkrovem svah naleznou vskutku
neuviteln vci. Protoe jeskyn, v n Turci lapili tu... stvru, nebyla ve skutenosti dn jeskyn,
a mne mraz pi pomylen na nesmrn propasti vk, kter se mus thnout mezi na dobou a asy, kdy
se zem otsla a jako vlnu vzedmula ony modr hory, kter pi svm vzestupu zastely lecjakou nemyslitelnou vc. A se dn lovk nikdy nesna obnait
koeny on dsiv ve, kter lid kaj ern kmen!
Kl! Ano, je to Kl, symbol zapomenut hrzy.
Tato hrza se vytratila do pedpekl, z nho nestvrn vylezla za ernho svitu Zem. Ale co ony dal
belsk monosti, na n nar von Junzt co ona
monstrzn ruka, kter v nm zardousila ivot? Od
chvle, kdy jsem si peetl, co psal Selim Bahadur, u
nedoku pochybovat o niem ze strnek ern knihy.
lovk nebyl vdy pnem Zem... a je jm vbec nyn?
A neustle mne pronsleduje otzka: pokud takov
nestvrn tvor jako Pn monolitu njakm zhadnm
zpsobem tak dlouho peval ze sv vlastn zvratn
vzdlen doby, jak nepopsateln bytosti mohou i v tto chvli hat v temnch zkoutch svta?

OBSAH
Obyvatel podhrob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Dwellers under the Tomb

Enlilv hlas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
The Voice of El-Lil

Dti noci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
The Children of the Night

ern kmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
The Black Stone

Netvor na stee . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

The Thing on the Roof

Dmon prstenu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

The Haunter of the Ring

Dermodova zhouba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

Dermods Bane

Hrob mi nekopejte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

Dig Me No Grave

Aurbanipalv plamen . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

The Fire of Asshurbanipal

Kobra ve snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

The Cobra in the Dream

Nestvrn kopytnatec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

The Hoofed Thing