UKZKA Z KNIHY ELEMENTUM

(Ji Dittrich)
li jsme jet nkolik minut, dokud za stromy po prav stran
nevykoukl vysok tes, na jeho vrchu byl vidt kus levho kdla
palce. Na tom mst se stromy zaaly rozestupovat.
Jak jsem koukal kolem sebe, zaaly se mezi stromy objevovat
jednotliv zelen palouky. My li ale dl. Mlel jsem, jeliko to
vypadalo, e mi Abby stejn nic neekne, a rozhlel se kolem.
Zanedlouho se stromy zase nahromadily ble k sob, tud jsme
museli opatrn prolzat mezi vtvemi a lahouny kolem.
Peskkal jsem nkolik koen, ne se Abby zastavila ped jemnou
zclonkou ze spletench lin. Odhrnula ji a pokynula mi.
Nakoukl jsem dl, abych vidl, kam ta cesta vede, ale zahldl jsem jen
kmen njakho stromu, kdy Abby znovu promluvila: No poj,
nebudu to dret cel den.
Uklbl jsem se a prolezl dovnit s Abby za zdy.
Ocitl jsem se na rozshlm a travnatm behu eky, jej koryto
lemovaly bl oblzky. Samotn eka byla irok tak dvacet a ticet
metr a jej przran hladina byla tm
klidn. Byl tam minimln proud.
Co m ale oslnilo nejvc, byl strom, kter stl na behu. Siln
pipomnal njak druh vrby a na to, e jej proutky byly ediv a
bl a pokryt svtlm chmm. Kmen stromu byl tak ed, ale

mnohem tmav ne jeho zbytek, a zakonovaly ho mohutn koeny,

kter se potply do zem, a msty nadzvedvaly pdu.
To je ndhera, zamumlal jsem a peel ke stromu, abych si osahal
prout visc asi z desetimetrov vrby. Co je to za strom?
Abby pistoupila a shla si na jedno z prout. Mstn mu kaj Pax
Arbor neboli Strom mru. Byl tu zasazen ji dvno, asi ti sta let ped
tm, ne jsme se narodili.
Je asn, vydechl jsem.
Jo, jo to je. Je tu proto, aby nm ukazoval, e jsme odlin.
Pipomn, e odlinost znamen slu, odhodln znamen slu.
Zkrtka, e i kdy ijeme v stran, stle patme do svta nahoe.
Abbyin hlas byl jako namalovan pastelkou. Pln, zvun ale pesto
jemn. No, ale zaneme, ekla pot, co pustila proutek stromu.
A co m v plnu? Myslm, co tady dlme?
Hodila po mn vsmnm pohledem, kter kal, e to bude zase
nco extra. Ani by nco dl ekla, pistoupila k ece, nathla ruku a
vytvoila bublinu vody, tu pak pesunula zhruba doprosted eky nad
hladinu vody. Otoila se na m a ekla: Pines mi ji.
Zstal jsem na ni koukat s absolutnm vrazem nechpajcho lovka.
A nesm si ji pomoci svch sil nijak pithnout, dodala.
Pemlel jsem nad vemi monmi zpsoby, jak se k bublin dostat,
ale byla asi dva metry nad hladinou, tud bych pro ni z vody
nevyskoil, a tak jsem stle jen tup zral do przdna.
A jak to mm asi udlat? Pejt to? zeptal jsem se s velkou ironi a
smchem, ale Abby domliv zvedla obo a odsekla: Ano.

Rychle jsem pohled stoil k bublin a zase zpt k Abby.

Ale to peci nejde nebo jo?
Jasn, e to jde, jen si z vody mus udlat nco pevnjho. Tedy jen
psychicky, mus si to jen pedstavit a zkrtka jt.
Moc jsem tomu nevil, ale pistoupil jsem k ece a zkusil to. Otel
jsem sv vdom o slu v mm nitru a v pedstavch si mnil vodn
hladinu na nco tvrdho.
Vykroil jsem vped s mylenkou, e m voda nezrad.
Jo, chtl jsem se mon ped Abby pedvst a udlat ze sebe frajera,
ale pak mi dolo, e je to chyba.
Pi prvnm kroku jsem se zaboil do vody a cel zapadl pod hladinu.
Voda byla pjemn a pekvapiv tepl. Vynoil jsem se a popadl
dech.
Abby se na behu smla a koukala na kopyto valc se v ece.
Docela m to zamrzelo, ale chtl jsem to zkusit znovu. Vylezl jsem
ven, odkopl boty a sundal si mokr triko, kter se mi pilepilo na tlo.
Nenpadn jsem koukl na Abby, abych zpozoroval jej vraz, kdy m
uvidla polonahho, a docela se mi to i vyplatilo.
Abby, ani by to sama chtla, pi pohledu na m cukla s koutkem st a
usmla se.
Potilo m to, ale nechtl jsem tomu moc vnovat pozornost, jeliko
jsem ml ped sebou daleko dleitj vci. Nadechl jsem se a zavel
oi. V mysli jsem si zaal vytvet pedstavu, jak se voda pede mnou
mn v tvrd kmen, kter m s jistotou unese. Pot jsem otevel oi a
pomalu vyrazil.

Opatrn jsem poloil nohu na hladinu vody, ale la ne a ne, snail

jsem se vodu zpevnit, ale k niemu to nebylo, ztratil jsem rovnovhu a
opt zahuel do eky.
Podval jsem se na Abby, jej smv m v tu chvli dost
znepokojoval.
Nesm to bt jen pedstava, mus tomu vit. Mus svj mozek
pesvdit, e opravdu chce tu vodu promnit v pevn nerost nebo
cokoli jinho tvrdho.
Mezitm jsem vylezl z vody a kvl, e jsem rozuml. Stoupl jsem si
znovu na beh a zavel oi.
Chci msto vody kmen, chci msto n kmen, zm se v kmen! No
tak! val jsem v duchu. Opakoval jsem si to stle dokola, ne jsem
znovu vyrazil na hladinu, ale i pes vekerou snahu to dopadlo stejn.
Opt jsem se ponoil, a jet ke vemu si odel koleno a kameny na
dn.
Po tyech jsem se zase krbal z vody, ne jsem dolezl k Abby, kter
v tu chvli stla hned u behu. Zvedl jsem hlavu a pohldl na jej tv.
Myslm, e tomu nev, zvedla obo.
Nezail jsem to, nevm jak Utichl jsem, protoe se ve mn zaal
probouzet pocit, e si stuju.
Hele, chytila m za ruku a pomohla mi vstt, nen to jen o tom, si
to pedstavit ped tm, ne tam vleze. Mus na to myslet i potom,
kdy pokld chodidlo na hladinu vody. Mus to zkrtka chtt. Tak
to zkus znovu.

Usml jsem se a poslechl. Znovu jsem se postavil na beh a motal

svou mysl do jedn li, abych stvoil pedstavu, e se voda mn na
kmen. A nepestval jsem, ani kdy jsem udlal prvn krok, ani kdy
se voda dotkla mho chodidla ale jakmile jsem chtl dolpnout a
penesl celou svou vhu do prav nohy, opt jsem se vodou propadl a
skulil jsem se pod hladinu.
Kdy jsem vylezl, Abby tam u nestla.
No tak, chlape, souste se, ekl jsem si a cel proces znovu
zopakoval. Ale znovu to nevylo, pot tak ne, a pot tak ne. A po
nkolika destkch minut, se mi noha zastavila asi patnct centimetr
pod hladinou. Udlal jsem krok a stl.
Ctil jsem, jak mi nco ve vod dr nohu a brn j, aby nela ne, ale
zrove mi ji nechtlo poutt, kdy jsem chtl udlat dal krok. Bylo
to jako chodit po rozehtm asfaltu, lepil jsem se.
Opatrn jsem zvedal tk nohy z vody a snail se jt pmo k
vznejc se bublin. Byl jsem ji skoro u n, kdy se mi podlomila
lev noha. Ctil jsem, jak jde ke dnu, zatmco druh se stle dr jen
pr centimetr pod hladinou. Ale jen jedna noha m neudrela a j byl
opt pod vodou.
Vyplazil jsem se na sou a lehl si cel utahan do trvy. Svaly v mm
tle opt zanaly kiet bolest, ale jeliko jsem se mohl kdykoli
zchladit ve vod, nebylo to tak hrozn.
Leel jsem tam pr minut, ale pak jsem opt vyskoil na nohy s
odhodlnm, e u tam konen dojdu. Tentokrt u se m noha
nepotopila, ale stla pmo na vod. Udlal jsem prvn krok, ale druh

noha se nechtla podrobit. Snail jsem se ze vech sil, abych vodu

promnil v kmen.
S mmi tkmi chodidly se zvedala i voda a moje schopnost
nedokzala oddlit jednotliv prvky.
Jeden krok po druhm jsem se snail udret rovnovhu. Udlal jsem
krok, kter byl vydaen, ale s dalm jsem se propadl a po kotnky.
S kadm krokem jsem se soustedil minimln dv minuty, ne jsem
doel k bublin nad ekou. Nathl jsem se, abych ji uchopil, ale s mou
radost
piel i vpadek sil.
Bylo to, jako by se mi pod nohama rozevela zem. Zapadl jsem do
vody jako ika.
Dop! zaklel jsem a bouchl pst o vodn hladinu. Rychle a
natvan, e jsem ml u cl tm na dosah, jsem doplaval ke behu a
rychle to zkusil znovu. lo to dobe. Nohy m poslouchaly lpe,
nepropadaly se a u nebyly tak tk. K bublin jsem doel tm
hned, a i kdy jsem se
pro ni nathl a nechal ji peplout ke mn nad dla, nepestval jsem se
soustedit na vodu pod sebou.
Kdy jsem u ctil bublinu ve sv moci, vrtil jsem se i s n na beh.
Zvedl jsem si ji do rovn oblieje a podval se skrz ni. Vechno nhle
ztratilo tvar a rozplynulo se na smsici rozpitch barev. Nedalo mi to
a musel jsem se sm sob tie zasmt, ale ne jsem stihl ztichnout,
Abby se objevila mezi stromy s trokou malin v dlani.

Kdy m uvidla, zastavila se a vytetila oi. Ani by dokousala

sousto, promluvila: Jak jsi to k ertu udlal?! Zarazila se nkolik
metr pede mnou a s rychlost polkla.
Neml jsem pont, co na to odpovdt, jeliko ona sama mi ekla, jak
na to. Vdy
Myslela jsem, e ti to zabere minimln tak dva dny, mumlala,
zatmco pekvapiv zrala na bublinu v m dlani.
Dva dny? Co bych tu dva dny dlal? zasml jsem se nad
pomylenm, e nco takovho bych pece zvldl maximln za den.
Ne, e by to nebylo tk, ale ne zase tak, abych nad tm strvil
takovou dobu.
Alexi, vm, e ti to me pipadat jako pirozenost, ale tohle je jedna
z nejtch vc. Dala jsem ti to za kol, jeliko jsem chtla, aby ses
nauil koncentrovat. Ovldat pevnost ivlu, jeho strukturu, to Pak
s smvem vydechla.
Vce v knize ELEMENTUM (Ji Dittrich), Epocha, listopad 2016
www.epocha.cz
https://www.facebook.com/Nakladatelstvi.Epocha
https://www.facebook.com/fantastickaepocha